Internet můžeme také definovat jako soustavu počítačů, které obsahují informace a sítě, které nám dovolují k těmto informacím přistupovat.
Počítače v internetu pracují jako klienti a servery. Servery poskytují internetové služby, klienti pak tyto služby využívají. Službami Internetu je zasílání dat ke klientovi na jeho žádost.
Vznik internetu
V době studené války potřebovalo USA fungující systém řízení a velení, který by byl schopný spojit nejdůležitější akademické, vládní a strategické počítače (státy, vojenské základny,…). Požadavkem bylo vytvořit odolnou síť, která bude funkční i po výpadku několika uzlů a stále bude zajištěna, byť alespoň částečná komunikace.
Počátkem 60. Let 20. Století byla firma RAND Corporation požádána o vyřešení problému, který spočíval ve fungování počítačů i po jaderné válce. Úkolem bylo nalézt, vymyslet fungující systém i přesto, že by některé jeho části mohly být zničeny.
V roce 1964 přišla stejná firma s řešením, které bylo založeno na dvou principech :
- Síť nebude mít žádnou centrální složku
- Síť bude fungovat, i když jsou některé části mimo provoz
Jako tvůrce internetu můžeme tedy jednoznačně označit americkou armádu, potažmo Pentagon. V roce 2010 se eviduje na 2 miliardy aktivních uživatelů internetu
Vývoj internetu
Nultá fáze
Označuje vznik internetu díky potřebě americké armády na komunikaci mezi vládními složkami, kdyby došlo k jaderné válce v průběhu studené války. Ministerstvo obrany USA, resp. agentura ARPA (Advanced Research Projects Agency) začala vyvíjet síť ARPANET a řídilo vývoj i financování tohoto projektu.
První fáze
V první fázi měla síť na dálku umožnit přístup k tehdejším nejvýkonnějším počítačům, především univerzit v USA. Koncem roku 1969 byly první uzly sítě ARPANET umístěny právě na univerzitách.
Snahou připojení k síti nebylo připojit pouze jeden počítač, snahou bylo připojit celou síť.
Rozvoj proběhl ve všech možných organizacích, začínaly se používat lokální počítačové sítě.
Počátek 80. Let zaznamenal rozvoj ARPANETu a pokračoval i v jiných sítích. Vznikly sítě jako třeba Usenet a BITnet. Vše ve výsledku směřovalo k propojení s ARPANETem.
V roce 1987 bylo možné registrovat více než 10 000 připojených uzlů, o 2 roky později to již bylo více než desetinásobek.
80. a 90. Léta odstartovala služby, které již dnes běžně známe a používáme, jednalo se především o email (1971), telnet (1972), TCP (1974) a jeho specifikace na TCP/IP (1978), DNS (1983) a jeho start (1984)
V roce 1980 Pentagon rozhodl, že preferovanými protokoly pro rezort obrany budou právě protokoly TCP/IP a o 2 roky později jsou všechny počítače připojené k síti ARPANET nuceni přejít na protokoly TCP/IP. ARPANET se tak stal zárodečnou sítí a vznikal konglomerát vzájemně existujících a nově vznikajících sítí, který byl označován jako Internet.
Druhá fáze
Druhá etapa označuje rozvoj internetu v období 1983 – 1992. Období je charakteristické prudkým růstem Internetu a především expanzí mimo americký kontinent. Na ARPANET se napojují další sítě, jako třeba NFSNET, EUNET, EARN, JUNET, apod.
Listopad 1983 byl právě ten den, kdy byl zaveden doménový systém DNS, který umožnil číselným adresám přidělovat doménová jména.
Roku 1989 je vynalezen WWW (World Wide Web), který se následně stává nedílnou součástí internetu.
Roku 1990 dochází k odstavení ARPANETu a následně k jeho zrušení. Páteřní sítí Internetu se stává NFSNET.
Roku 1991 dochází k připojení České Republiky do internetu. Od roku 1993 dochází k uvolnění internetu i mezi běžné uživatele
K čemu internet slouží
Díky internetu mohou jeho uživatelé využívat nespočetné množství služeb. Služby jsou zajišťovány počítačovými programy a programy, které komunikují navzájem pomocí protokolů. Uvedeme si základní služby internetu.
WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí internetového prohlížeče.
Používá protokol http/HTTPS
E-mail – elektronická pošta
Odesílání zpráv přes protokol SMTP
Přijímání zpráv skrze protokol POP3, IMAP
IM – Instant messaging – online, živá komunikace ICQ, Jabber, Skype
FTP – přenos souborů
DNS – systém jmen počítačů pro jejich snadnější zapamatování
Dále můžeme jmenovat nespočet dalších protokolů, např. sdíleí souborů (NFS), protokoly sloužící k připojení ke vzdálenému počítači (telnet, SSH, VNC) a jiné.
